způsobuje větší poptávku po řešeních automatizace procesů,“

Začněme stručnou otázkou. Mohou dnes ERP systémy nabídnout podnikům a organizacím ještě něco nového? Není už dnes ERP systém jen součást povinné výbavy?

Na tuto stručnou otázku neexistuje stručná odpověď. Záleží totiž na úhlu pohledu. ERP systém rozhodně může nabídnout něco nového, o tom není pochyb. Záleží ovšem na úrovni trhu, na tom, zda jde o malé, střední nebo velké firmy. Představy zákazníků o ERP a o tom, co mohou přinést nového, se různí. IT obecně už dnes není oborem, kde by všichni byli z novinek lidově řečeno paf. Dnes je přirozenou součástí života. Vidíme to na svých dětech. A podobné je to s ERP systémy. V IT komunitě jde o běžnou věc, která patří k životu, bez které firmy nemůžou žít. Někdy pak ovšem člověk s úžasem hledí, když přijde firma s miliardovým obratem a vy zjistíte, že pro podporu řízení strategických procesů používá Excel.

Takže na inovace v ERP existují různé pohledy. Já sám bych ERP hodnotil jako standard. Stejně jako má člověk doma ledničku, mikrovlnku a pračku, tak firmy by dnes měly mít ERP. Rozdíl vidím v tom, jakým způsobem a do jaké míry svůj ERP systém využívají. Protože ne všechny firmy si uvědomují, že jde o nástroj, jehož prostřednictvím by se mohli posunout dopředu, získat konkurenční výhodu.

Co se týče novinek v ERP, považuji v tuto chvíli za nejzajímavější podporu elektronické komunikace. To pro mě – člověka z oboru IT – není nic nového, je tu už deset let. Ale zdá se, že právě teď dozrává čas pro její dokonalé využití.

Co bývá nejčastějším cílem projektů, do kterých vstupujete jako dodavatelé? Co dnes podniky od ERP systémů očekávají?

V letošním roce přestala platit veškerá dosavadní matematika – ať už jde o finance, kalkulace nebo vlastní poptávku firem. Všechno se změnilo. Ne že by firmy nepoptávaly, ale poptávají s daleko větší opatrností a tomu také odpovídá, co očekávají. Šlápnutí na brzdu je u všech firem patrné. V minulých letech poměrně velkodušně a bez nějakého zásadního rozmyslu říkaly jednoduše: my potřebujeme nějak řešit procesy v naší branži, tak sem dejte systém…

Dnes firmy samy víc analyzují. Ptají se: opravdu potřebujeme přesně tohle? A víc přemýšlí, jak informační systém „ždímat“. A doba už jiná nebude. To je ale pozitivní, protože firmy budou víc přemýšlet, co opravdu potřebují. Mnohdy pak zjišťují, že lepší IT řešení skutečně potřebují. Chtějí znát svá čísla ne za týden, ale dnes, potřebují konkrétní informace. Proto jsou v hodně v kurzu řešení typu business intelligence.

Současně je daleko větší tlak na úsporu pracovní síly. Podniky potřebují zvládnout stále více se stále větší efektivitou. Proto je větší poptávka po řešeních přinášejících vyšší úroveň automatizace procesů.

Další oblastí, po které se dnes zákazníci často ptají, je elektronická komunikace. Přicházejí datové schránky a už nejde o otázku, zda elektronickou komunikaci chcete, nebo ne. Každá firma se s ní musí nějak vypořádat. Pokud ji uchopí i jako příležitost zrychlit oběh dokladů, rozhodně udělá krok správným směrem.

Profil

Ing. Stanislav Sýkora, generální ředitel a předseda představenstva Asseco Solutions, a.s., pro Česko

Vystudoval VŠZ v Praze. Po studiích nastoupil do společnosti Agrodat, kde působil jako programátor. V roce 1990 se stal zaměstnancem společnosti LCS International, ve které prošel řadou různých pozic. V průběhu let zde byl mimo jiné ředitelem divize Helios Orange, personálním ředitelem a zástupcem generálního ředitele. V srpnu 2007 byl jmenován generálním ředitelem a předsedou představenstva LCS. Tyto funkce nadále zastává i v Asseco Solutions.

Implementace ERP systémů vždy do jisté míry mění v podniku zaběhnuté postupy, a proto naráží na odpor lidí ve firmě, kteří z různých důvodů takovou změnu nechtějí. Mění se nějak toto problematické místo mnoha ERP projektů?

Dříve především u větších firem postupovali tak, že někdo nahoře, nějaká komise, „pomazané hlavy“, rozhodl a ostatní se museli přizpůsobit. Podobný přístup se později objevil i v segmentu středních firem. Doba však pokročila a vedení firem si více uvědomuje, jak velmi a také proč informační systém potřebuje. Velmi však záleží na tom, jestli je management osvícený a chce lidi do této změny zapojit a motivovat je. Protože pak je vše daleko snazší – když systém všichni chtějí, jde jeho zavádění skvěle. Ovšem strašné je, pokud narazíte na firmu, kde o zavedení systému stojí jen třetina lidí a dvě třetiny se brání, protože by jim bylo vidět pod prsty nebo by museli změnit něco, co změnit nechtějí.

Liší se nějak přístup velkých a středních firem k výběru či zavádění ERP?

Poslední dobou je patrné, že zvyky velkých firem se objevují i u firem středních, kde už dnes o nákupu informačního systému nerozhoduje paní účetní, jak tomu ještě poměrně nedávno proti veškeré logice bylo. Dnes rozhoduje manažer, který ví, co firmy skutečně potřebuje. Do jaké míry je osvícený, a jak tedy do rozhodování zapojí své podřízené, se v jednotlivých firmách liší. Rozhodně je ale situace obecně lepší, než tomu bylo ještě před několika málo lety. Manažeři si uvědomují, že nejsou neomezení vládcové a že je pragmatické získat pro inovační projekt neformální souhlas lidí, kteří s daným řešením budou pracovat. Takový přístup navíc usnadní i samotný proces implementace.

V poslední době se hodně mluví o tom, že by IT oddělení v podniku nemělo být jen nějakým podpůrným, servisním oddělením, ale že by mělo aktivně podporovat obchodní procesy a strategické cíle společnosti. Jak toho ale dosáhnout? V praxi často zeje mezi IT oddělením a vedením firmy značná propast. IT oddělení většinou nezná nebo nechápe obchodní cíle, a naopak lidé zodpovědní za řízení výroby, obchodu nebo logistiky mají málo informací o možnostech IT systémů.

Nemáte nějaké jednodušší otázky? Na vámi popisovaný problém není obecný recept v podobě organizačního opatření, typu „vytvoříme tuto strukturu a ta bude fungovat“. Systém funguje, pokud jsou správní lidé na správných místech. IT ve firmě je ve své podstatě služba. To znamená, že se k jejímu příjemci chovám jako k zákazníkovi, ačkoli ve firmě jde o „vnitřního“ zákazníka. To je však samozřejmě otázkou osvěty a vzdělávání, na něž univerzální recept neexistuje. Vedení firmy, aby tohoto stavu docílilo, prostě musí využít správné manažerské techniky.

Pokročme nyní od obecných otázek o zavádění ERP ke konkrétním, které se budou týkat vaší společnosti. Ta nedávno zdolala další milník poté, co došlo ke sloučení LCS s Datalockem a vzniklo Asseco Solutions s novým vedením. Nastala tak mimo jiné situace, kdy má Asseco Solutions dva generální ředitele. Rozdělení pravomocí je víceméně jasné, vy řídíte firmu u nás a pan Lang na Slovensku. Nejde ale o příznak nedotažené integrace?

V naší firmě je poměrné také zastoupení představenstva. Tedy tři jeho členové jsou z českého Asseca Solutions a tři ze slovenského. Každého samozřejmě hned napadne otázka, co se bude dělat, když při sudém počtu členů představenstva bude rovnost hlasů? Při rovnosti hlasů má rozhodující slovo Peter Lang, jako předseda dozorčí rady Asseco Solutions v ČR. Navíc Peter Lang i já dobře víme, že dvě původně naprosto svéprávné a svébytné firmy, jako byly LCS a Datalock, je nutné vést tak, aby se jedna necítila být podřízená té druhé. Ale současně tak, aby všichni vnímali Asseco Solutions jako jeden celek.

Díky sloučení těchto dvou firem jsou dnes v portfoliu Asseco Solutions produkty, které jsou svými vlastnostmi a zacílením velmi podobné. Přirozenou součástí každé fúze je hledání synergie. Počítáte proto v budoucnu s omezením počtu vyvíjených a nově nabízených produktů?

Na našich webových stránkách je znázorněna pyramida produktů, která symbolizuje, jak se na portfolio našich produktů díváme. Máme nyní dvě produktové řady: Datalock a Helios. K tomu nabízíme specifická branžová řešení a specializované systémy, například pro hotely a restaurace. Máte pravdu, že některé z nich se překrývají, či spíše doplňují. To však pro nás to není nic nového. Už dříve jsme měli v rámci řady Helios produkty Red, Orange a Green, a byli jsme zvyklí, že v některých branžích se tyto produkty překrývají a je třeba řešit určitou „vnitřní“ konkurenci. Máme tedy již vytvořené mechanismy, jimiž dokážeme široké portfolio produktů vnitřně řešit.

Pokud jde o našich pět ERP systémů, k nimž od nového roku přibývá šestý Fenix, všechny mají své místo na trhu. Mají své zákazníky, jsou ziskové a budeme je dál vyvíjet. Na tom v horizontu typickém pro plánování v IT, tedy třech až pěti letech, nehodláme nic měnit. Dál plánovat nemá v tomto oboru smysl. Přestože se vývoj v oblasti ERP poněkud zpomaluje, prognózovat nyní, co bude za pět či sedm let nemá přílišný význam. Proto také nyní nezamýšlíme naši nabídku konsolidovat, tedy ze tří systémů udělat jeden nebo něco podobného. Je samozřejmě další možná cesta – vycházet ze stávajících produktů a v nich některé nové části, respektive komponenty vytvořit jako společné. Něco podobného známe z automobilového průmyslu, pokud mohu použít takové přirovnání. Volkswagen má pro celý koncern čtyři podvozky a asi osm motorů. Podobně je možné přistupovat i k IT. Můžete mít jeden framework pro malé firmy, jeden pro velké a na nich mohou být postavena různá branžová řešení s tím, že například účetnictví je pro všechny stejné. Samozřejmě v naší produkci hledáme synergické momenty. Pracujeme na modulech, či možná lépe řečeno funkcionalitách, které bude možné přidat ke všem stávajícím systémům z naší produkce.

Zejména v segmentu menších a středních firem mají dodnes značný podíl na trhu ERP systémy lokálních výrobců a dodavatelů. To není příliš obvyklé. Ve vyspělých ekonomikách se dnes prosazují především globální dodavatelé. Čím je odlišnost našeho trhu podle vás způsobena? Nemůže být vykládána tak, že jde o nevyzrálý trh?

V Asseco Solutions, dříve LCS, jsem od roku 1990, takže určitý průřezový pohled na trh ERP mám a musím říci, že tak tvrdou konkurenci, jaká je v Česku a do určité míry i na Slovensku, si kolegové třeba v Polsku ani nedokážou představit. Možná je to dané velikostí trhu, nicméně opravdu si myslím, že náš trh je příliš zahuštěný. Na přelomu století bylo sto dodavatelů na tři sta odběratelů. Šílený poměr. Dnes je situace o něco lepší, stále je ale konkurence veliká. Proč tomu tak je? Krátce po revoluci platilo: co Čech, to programátor. Pokud se dnes podíváte na profil mnoha známých lidí, tak zjistíte, že původně byli ekonomové nebo programátoři v nějakém výpočetním středisku. Porevoluční vlna podnikání pak vychrlila spoustu maličkých firem, které rychle „zbastlily“ nějaké ERP, a už byl na trhu další produkt. Možná jde o naše typické české kutilství.

Myslím, že velkou roli také hraje i fakt, že oproti západní Evropě a dalším rozvinutým ekonomikám jsme v devadesátých letech neměli v IT prakticky nic. Takže jestliže někdo v té době potřeboval software, tak si koupil (případně často okopíroval) to nejmodernější, co bylo v té době k mání, protože starší softwary tady prostě neexistovaly. Naopak v Americe dodnes najdete inzeráty, že někde shánějí cobolisty a programátory v PL/1 a v podobných programech, protože ta země má daleko delší IT historii. Navíc zde bylo do IT velmi slušně investováno a ty investice stále běží. A pochopitelně je škoda bořit něco, co funguje. My se do této situace dostáváme v podstatě až dnes, kdy firmy zpravidla už nějaký software mají, a pokud funguje, nevidí důvod, proč by měnily. U nás bylo možné právě v devadesátých letech zaznamenat hlad po nových technologiích, boom inovací a rozmach v této oblasti byl u nás logicky větší než v západní Evropě, protože tady prostě před tím nebylo nic. Paralelu můžeme vidět na telefonní infrastruktuře. Ve Spojených státech je daleko větší zastoupení pevných linek a slabší zastoupení mobilních operátorů. Je tomu tak proto, že tam bylo velmi masivně zainvestováno do pevných linek, doslova všude je v USA telefon, takže penetrace bezdrátových telefonů samozřejmě nebyla tak velká. Evropa na tom nebyla tak dobře, proto se mobilním operátorům vyplatilo tady investovat.

Na trhu podnikových systémů se opakovaně objevují technologie, nebo spíše architektury a koncepce, které se snaží rozbít tradiční způsoby poskytování a užívání podnikových aplikací. Jeden rok je na stránkách odborných časopisů všude vidět zkratku SOA, další rok se mluví o tom, že software je vlastně služba, aktuálním hitem je cloud computing.

Je opravdu současná architektura a forma užívání softwaru tak špatná? Nejsou snahy prosadit nový model podnikového softwaru jen módní vlny vedené snahou marketingu upoutat pozornost zákazníků a přimět podniky k novým investicím?

Vy jste v rámci nových trendů jmenoval spoustu věcí, z nichž některé jsou, podle mého názoru, ryze marketingové. Naopak některé z nich skutečně patří do kategorie „inovace“ a jsou velmi slibné. Například virtualizace patří k těm, které z mého pohledu mají hmatatelné přínosy, můžete ji velmi přesně vyčíslit v poměru náklady a přínosy pro danou firmu. Pokud bychom se na virtualizaci podívali z ptačí perspektivy, možná bychom zjistili, že to vlastně není nic nového. Snad jen návrat k něčemu, jako jsou mainframy v inovované podobě či sálové počítače. Jenže dnes už nebudou nutné tři místnosti, ale malý box pod stolem. Myslím, že virtualizace je skutečně skvělá věc! Je opravdu inovativní a myslím si, že se prosazuje velice snadno. I manažerům, kteří o ní příliš neví, se dá vysvětlit, proč je to dobré řešení.

Jsou však i další trendy, u kterých je, alespoň odborníkům, naprosto jasné, že se nedají ignorovat, že prostě tímto směrem jde vývoj. Ať už jde o cloud computing, SaaS a další. Nekupovat si licence konkrétního softwaru, ale využívat jej prostřednictvím internetu jako službu, je směr, který se nezastaví. Pravděpodobná je i varianta, kdy si firmy vytvoří svůj interní cloud. Nicméně pořád to bude technicky fungovat stejně, tedy po internetu v rámci VPN. Na vlastní stanici je v podstatě pouhý prohlížeč, všechno běží na aplikačním a databázovém serveru v hostingovém centru. Což může ovšem logicky znamenat návrat terminálů. Existuje zde však jeden gordický uzel, který se musí rozplést celý najednou. Jednou jeho součástí jsou kontinuálně vyspívající technologie, další je obchodní model, který se zdá být jasný, ale nemusí být obecně platný. V podstatě jde o generační změnu, jak u obchodního modelu, tak u technologií. Zajímavé je, že každý rok si myslíme, že už se tyto přístupy prosadí, ale zatím se o masové rozšířenosti rozhodně mluvit nedá. V Americe se situace vyvíjí jinak než v Evropě, a ve východní Evropě trošku jinak než v západní.

Na rozdíl od těchto nezpochybnitelných trendů existují, jak jim říkám, „marketingové výkřiky“. Ty spočívají v tom, že stejnému produktu či směru dá marketingové oddělení jiný název, aby se odlišil od podobného, který nabízí konkurence. Tím však vzniká na trhu zmatek a chudák uživatel, aby se v tom pak vyznal!

Komunita IT odborníků je dodnes relativně uzavřená. Mluví jazykem, kterému ostatní lidé stěží rozumí. Typické je pro ni používání mnoha zkratek. Ostatně v předchozí odpovědi jste jich použil hned několik. Některé z nich považujeme za všeobecně známé, protože na manažerských postech se prakticky všichni tváří, že jim rozumí. Není to ale jen předstíraná a očekávaná znalost? Rozumí podle vás lidé ve vedení firem skutečnému významu a obsahu zkratek, jako je ERP, CRM, APS a podobně?

My se snažíme naše obchodníky, konzultanty a vývojáře vychovávat k tomu, aby si uvědomili, že proti nim sedí uživatelé, kteří nemusejí vědět, co to je ERP, dynamické vztahy, repozitory nebo třeba BI. Nemusí to vědět, ale přitom potřebují tu svoji sestavu, ten svůj vstup do systému, potřebují srozumitelné informace... Tím chci říci, že je stále ještě třeba kultivovat IT obec a vysvětlovat jim, že musí svoji rétoriku přibližovat lidem. Ta šílená houšť zkratek, kterou všichni, ať už vědomě či podvědomě používáme, je skutečně nepřehledná. Myslím si ale, že tomu tak není pouze v IT. Jen si vzpomeňte na písničku Ivana Mládka, která si z té spousty zkratek dělá legraci. Je prostě naší lidskou vlastností zjednodušovat. A právě IT, které jde tak strašně rychle dopředu, předběhlo spoustu generací lidí z jiných oborů a pochopitelně se jim také trošku vzdálilo jazykem. A naopak dnes moje děti například už nevědí, co to je Assembler nebo další věci, které jsem se já učil, abych pronikl do IT. Ale jsou zase daleko lepšími uživateli a zkratky jim nedělají žádné zásadní potíže, strašně rychle to pochopí. Moje dítě hraje na internetu hru, k tomu si skypuje na internetu se spolužáky, a když ta hra náhodou stojí, tak si pustí na Youtube nějaký skeč, co ho zajímá. Je to sice hodně škodlivé, rozptyluje je to, nesoustředí se, ale IT je pro ně prostě úplně jasné.

Jde tedy nejen o to, že „ajtíci“ se učí mluvit lidskou řečí, ale naopak generace, které dorůstají, už berou IT jako běžnou součást života a už je ani specifická terminologie téhle oblasti nepřekvapuje tolik jako naši generaci. Takže jde o přibližování jak z jedné, tak z druhé strany.

Zmínil jste, že mladá generace dnes používá počítače úplně jiným způsobem než generace střední. Počítač je pro ně synonymem pro internet a sociální sítě. Jak se tato změna přístupu podle vás projeví v oblasti profesionálního využití IT jako pracovního nástroje?

Tohle je prognostická otázka, kterou se v posledních měsících shodou okolností hodně zabývám. Co se v byznysu zásadně změní? Myslím například, že během několika nejbližších let se už skutečně nebudou prodávat licence, ale služby. Ale domnívám se, že nastane ještě další změna, kterou nedokáže nikdo z nás úplně přesně domyslet. A tou je fenomén propojení sítí. Dnes je to možné vidět například na Facebooku. Zaznamenal tak neuvěřitelný nástup, že asi nikdo nedokáže domyslet, kam až to půjde. Rozhodně však již nyní vidíme, že sociální sítě byznys ovlivní, potáhnou jej dopředu. Budeme je využívat, pokud je už nevyužíváme. Nemám ale zatím dost informací, abych dokázal konkrétně prognózovat. Facebook je věc, kterou se u nás hodně zabýváme. Já osobně jsem na jedné straně zděšený tím, co tam někteří lidé dávají – ta míra exhibicionismu, kdy si podle mého názoru koledují o průšvih, pokud to někdo někde zneužije. To je skutečně naivita neuvěřitelného ražení! Myslím, že tohle nutně ještě musí projít velkým vývojem. Věřím ale, že to půjde pozitivním směrem – buďme optimisti. Například prostřednictvím sociální sítě bude možné lépe řídit firmu. Ovšem samozřejmě teprve tehdy, až bude možné si dostatečně nastavit zabezpečení. Bezpečnost je totiž další téma, které se bude čím dál víc akcentovat. Mimo jiné proto, že s postupem technologií a díky naivitě či nezkušenosti uživatelů je potřeba si velmi dávat pozor na fenomén velkého bratra! Pokud bychom uvažovali do extrému, mohlo by díky těmto nástrojům nastat i ohrožení demokracie. Lidé o tom však musí přemýšlet, dávat pozor. Musíme se umět poučit z historie, která zaznamenala nejeden příklad, kdy technologické novinky dokázaly přinášet lidstvu jak velké dobro, tak i velké zlo.

< Předchozí		Další >