Obaly se používají při skladování, manipulaci, ochraně zboží. Jsou také nositelem informací, designu, a stávají se tak důležitou součástí prodeje. Většina výrobků potřebuje nějaký obal. Jejich výroba je z hlediska informačního systému specifická, a to jak co se týká nároků kladených na část kalkulační, tak z pohledu řízení výroby a logistiky. V tomto textu se zaměříme na obaly papírové, lepenkové, tedy ty, které hojně využívají výrobci v oborech potravinářství, automotive, elektronika nebo farmacie.

Zmíněné obory s sebou nesou mnohá specifika. V případě automotive výrobců jsou to just-in-time dodávky, v potravinářství jsou kladeny vysoké požadavky na design, hygienické i ochranné účely, u výrobců elektroniky je zase na prvním místě ochrana a bezpečnost výrobku. Vše navíc s ohledem na dobrou manipulaci a skladovatelnost zboží. Tato specifika musí být zohledněna již při návrhu obalu, který je standardně realizován v nejrůznějších CAD programech, a následné tvorbě vzorku, který obvykle probíhá v kusové produkci na plotru.

Již při návrhu obalu musí být brán zřetel na budoucí sériovou vyrobitelnost a materiálovou náročnost, což vše ovlivňuje finální cenu výrobku. Právě zde do procesu vstupuje informační systém, jehož prvním zásadním úkolem jsou kalkulace ceny výrobků (obalů).

Kalkulace ceny

Cenu obalu ovlivňuje mnoho faktorů, které jsou mnohdy proměnlivé, co se týká množství, velikosti či složitosti výroby. Prvním vstupním údajem je materiál, ze kterého chce zákazník obal vyrobit, nebo materiál vyhovující požadovaným vlastnostem. V potravinářském průmyslu například převládá poměrně jednoduchá hladká lepenka. Nicméně už v případě vlnité lepenky hovoříme o třívrstvé, pětivrstvé či sedmivrstvé lepence, kterou pak dále můžeme třídit podle kvality.

Dalším faktorem je konstrukce obalu neboli vlastní tvar a rozměry. V případě standardizovaných obalů jsou vybírány z katalogu konstrukcí dle normy FEFCO, popřípadě ECMA. V případě nestandardních konstrukcí se jedná o originální tvarový výsek dle přání zákazníka, na který je nutné vyrobit i výsekovou desku. Dále vstupuje do ceny výrobku potisk obalu, který může obsahovat například jen jednobarevné informace, jako je logo výrobce. V potravinářství a elektronicke je ale často vyžadován plnobarevný potisk. Zákazník si obvykle také stanovuje, zda chce dodat obaly slepené lepidlem, šité drátem, případně zda do krabice přijde ještě nějaká mřížka či fixace výrobku. Tím samozřejmě výčet materiálových vstupů ovlivňujících konečnou cenu výrobku nekončí, jedná se ale o ty základní, bez kterých není možné kalkulaci vytvořit.

Do kalkulace dále vstupují faktory výrobní a logistické, tedy ty, které určují, kým a na čem bude obal vyroben a jak bude zákazníkovi dopraven. „Jak, čím a kým" se stanovuje v technologickém postupu výroby, kde se definují jednotlivé operace. Ve výrobě lepenkových obalů se zpravidla jedná o operace tisk, výsek a lepení. Ne každou konstrukci a ne každý rozměr lze zpracovávat na všech strojích, a proto je z hlediska informačního systému důležité, aby i tyto parametry byly hlídány a vždy kontrolovány, tak aby nemohl nastat problém s výrobou v případě závazné objednávky.

Obr. 1: Ukázka zadání konstrukce a výrobních postupů v IS

Velmi důležitým faktorem je cena dopravy. Při poměrně nízkých cenách obalů reprezentuje v cenotvorbě významnou položku, a proto je s ní potřeba počítat již ve fázi kalkulace. To znamená stanovit, jakým způsobem budou výrobky paletizovány, kolik obalů bude umístěno na jedné paletě a kolik palet o jakých rozměrech bude celkem při požadovaném množství. Díky těmto informacím, které informační systém kalkulantovi poskytne, je možné vybrat nejvhodnější způsob dopravy. Cenu dopravy je pak možné stanovit například v kilometrové sazbě, v ceně za paletu, nebo v pevné sazbě atd. Cenu dopravy systém rozpočítá do ceny za jeden kus obalu a nabídne výslednou cenu. Ta tedy obsahuje veškeré materiálové vstupy, režijní i výrobní položky i cenu dopravy.

Další důležitou vlastností informačního systému je možnost rychlého přepočtu ceny pro více množstevních variant. Cena s rostoucím množstvím klesá v závislosti na cenách materiálu i časech nutných například na seřízení stroje. Systém vytvoří několik množstevních variant a ty jsou položkově vloženy do nabídky, která je odeslána zákazníkovi. Každá nabídka má zpravidla nastavenou určitou platnost vázanou na fixace cen materiálu od dodavatelů.

Zahájení výroby

Po objednání výrobku zákazníkem je tedy nutné, aby systém pomohl zjistit připravenost pro zahájení výroby a předpokládaný termín dokončení. V případě, že je termín stanoven zákazníkem, musí naopak systém říct, kdy výrobu zahájit, aby bylo vše dodáno včas.

Systém nyní zjišťuje dispozice materiálu na skladě, kapacitu výrobních zdrojů, zajištění výsekových a tiskových nástrojů (v případě, že jsou vyžadovány). V případě, že nejsou zdroje k dispozici, navrhne systém jejich objednání. Zde je opět vyžadován určitý automatizovaný proces pro sledování stavu zdrojů, jako například pro objednávku vstupního materiálu u dodavatelů. U některých dodavatelů, kteří disponují adekvátním softwarovým řešením, komunikuje informační systém online se systémem dodavatele a doklady jsou předávány automaticky v elektronické podobě. Jedná se o objednávku, potvrzení objednávky, dodací list, fakturu.

Obr. 2: Plnění výroby

Dalším zjednodušením bývá přenos čárového kódu vygenerovaného s danou objednávkou k dodavateli a ten tímto unikátním kódem opatřuje palety s objednaným materiálem. Při příjmu materiálu je pak již známo, pro kterou zakázku je materiál přijímán, a tato informace je ihned k dispozici dispečerovi výroby. Ten má na jednom místě v informačním systému zobrazeny veškeré informace potřebné pro plánování a řízení výroby, včetně veškeré potřebné dokumentace, jako jsou například CAD výkresy. Od systému je vyžadována možnost přikládání příloh ve všech momentech obchodní i výrobní fáze, tedy možnost přiřazování příloh u vlastního kontaktu (CRM aktivity), nabídky (verze kalkulací, e-maily, výkresy, ...), smlouvy (naskenovaná smlouva), výrobního plánu (CAD výkresy) i faktury. Zahájit výrobu lze samozřejmě až v momentě, kdy u výrobní zakázky není signalizována žádná závada, tedy když jsou veškeré materiálové i výrobní zdroje připraveny.

Sledování stavu zakázek

Pro aktuální přehled o stavu zakázek je často využíváno automatické sledování času na jednotlivých operacích výroby, kdy se obsluha před započetím dané operace přihlásí do informačního systému a ten automaticky eviduje čas dané operace až do opětovného přihlášení obsluhy, kde je obsluha dotázána na počet vyrobených kusů, případně zmetků, a na počet palet, které budou předány do expedičního skladu. V informačním systému jsou tak aktuální informace a všichni uživatelé mají přehled o stavu jednotlivých zakázek. Tento princip evidence zakázek je zpravidla doplněn systémem čárových kódů, kdy každá operace, každá zakázka i pracovník mají svoje jedinečné číslo a eliminuje se tak chybovost a výrazně se proces evidence urychluje. Stejně tak hotové výrobky jsou opatřeny čárovým kódem, aby byla urychlena a zjednodušena skladová evidence a expedice.

Obr. 3: Přehled o stavu zakázek

Nyní se již dostává ke slovu plánování vlastní dopravy či zajištění dopravců externích s ohledem na maximální efektivnost dané dopravy (maximální vykrytí objemu daného auta daným směrem). Díky evidenci veškerých informací kalkulačního procesu a následné výroby jsou v informačním systému komplexní informace sloužící pro zpětné vyhodnocení rentability jednotlivých zakázek, efektivity strojů, lidí atd. Tato vyhodnocení nakonec pomáhají managementu při opětovné tvorbě norem, cen, odměňování a podobně.

Luděk Zákravský
Autor působí jako obchodní ředitel společnosti Prodirect.